MARIE JAVORKOVA

Marie Javorkova is a Czech painter, sculptor, musician and illustrator and author
magazine of Renome /1996/. She studied under Professor Karel Rusin VUT -
foundry, sculpture and with more Professors at the Prague Academy of Art.
She uses many different styles - cubism, realism, fauvism etc., mediums
paintings - oil, acrylic colors, mixed media, etc., mediums sculptures -
bronze etc. and more techniques. A member of the WAF - USA Jojo Marengo,
her works has featured on a more nationals gallery and private gallery
/USA, England, Germany, France, Swiss, Czech Republic, Slovakia, Slovenia,
Croatia, Italy, Spain, Russia, Ukraine, Japan, China, JAR, Mexico,
Argentina, etc. Michael Jackson was friend with Marie Javorkova.

 

Interview s Marií Javorkovou

 
MARIE JAVORKOVÁ, MALÍŘKA, KTERÁ VODAMI 20. A 21. STOLETÍ PROPLOUVALA MIMO JINÉ I VE SPOLEČNOSTI "KRÁLE POPU" MICHAELA JACKSONA.
 

Lidé kolem nás
OSOBA TÝDNE

MARIE JAVORKOVÁ, BRNO, CZ


INFOSPONA: Média Vás představují jako malířku, sochařku, designerku, grafičku a vydavatelku, věnujete se rovněž reklamě a marketingu, a já bych dodal, že jste i novinářkou. Byla jste odjakživa tak činorodá?

MARIE JAVORKOVÁ: Ano, myslím že byla. Nicméně, vše je úhel pohledu.

INFOSPONA: Ve Vašem životopise je uvedeno, že jste nejdříve vystudovala SPŠ Slévárenskou, se zaměřením na umělecké lití, a pak Vysoké učení technické, se zaměřením na materiálové inženýrství a slévárenství, tj. též umělecké lití. Proč zrovna tyto obory? A můžete-li nám říct, jaké postgraduální doktorandské studium jste absolvovala?

MARIE JAVORKOVÁ: A proč ne slévárenství? Baví mne to. Vše, co jsem kdy studovala, se týkalo především materiálů, slévárenství, gemologie a samozřejmě umění. Měla jsem štěstí na báječné učitele, jak na školách veřejných, tak i na privátních. Asi tím největším učitelem mi byl můj tatínek. Pak moje rodina: strýc akademik Silvestr Prát, děkan Univerzity Karlovy v Praze, teta Emanuela Nohejlová-Prátová, zakladatelka české moderní numismatiky a profesorka na již uvedené pražské univerzitě atd. Měla jsem tak možnost od mládí se pohybovat jak ve vědeckých, tak v uměleckých kruzích a díky tomu mít opravdu skvělé učitele. A ještě jedno bych dodala: nejsem lovkyně titulů, ale baví mne se neustále vzdělávat a poznávat nové.

INFOSPONA: Podle všeho se ale především považujete za malířku. Co pro Vás znamená malování, jak byste to popsala?

MARIE JAVORKOVÁ: Malování pro mne znamená vyjádření mých pocitů, citů, kouzla okamžiku, symbolů, světla, stínů, vzpomínek, naděje... Plátno, nebo třeba jen "obyčejný" papír, je pro mne nekonečný prostor pro vyjádření všeho, na co slova nestačí. Malování, stejně jako hudba, je univerzální jazyk, a někdy si říkám: jaká škoda, ze se lidé nenaučí společnou řeč... Je smutné, že existují bariéry všeho druhu.

INFOSPONA: Není žádnou novinkou, že malíři často malují různými technikami, u Vás je tomu také tak, je ovšem zajímavé, že některé Vaše obrazy (především některé krajiny) lze považovat za takové hyperrealistické, řekl bych, kdežto jednu z dalších částí Vašeho opusu představují díla v duchu surrealismu či třeba kubismu, který milujete, jak sama uvádíte. Dotyčné malířské disciplíny se od sebe výrazně liší, jak se Vám tedy daří dávat je dohromady?

MARIE JAVORKOVÁ: Vše je snadné, nebo alespoň snadnější, pokud to milujete. Láska může mít milióny podob, a já malování miluji... Nechám se unášet svými pocity. Je to můj vnitřní svět. Mám ráda různorodost, mám ráda výzvy. Tak, jako nic na světě není stejné, tak se domnívám, že uniformní umění by nevyjadřovalo tu moji různorodost. Mým cílem je skrze obrazy dávat kladné emoce a někdy důvod přemýšlet, jindy se můj obraz skládá z bezpočtu miniatur, které ve výsledku tvoří celek. Nepřipomíná vám to něco? Ano, takový je přece život. Skládá se z mnoha maličkostí, které tvoří ten vzácný celek. Tak to je něco málo o pocitech a důvodech, proč maluji právě tak... Výsledek nechť pak posoudí ostatní.

INFOSPONA: Jak často malujete, a děláte-li vyloženě na základě inspirace, nebo i podle nějakého určitého, předem (za)daného rytmu?

MARIE JAVORKOVÁ: Inspirace je základ. Prostě přijde, třeba v noci, a já místo spánku maluji. Ale k věci: ano, maluji velmi často. Jsem asi workoholička... Jenže mne to baví a zároveň je to úžasná relaxace. Nejvíce času ale věnuji svému synovi, se kterým žiji sama. Je mu 14 roků a je báječný a také všestranně umělecky nadaný. Maluji nejraději podle svých aktuálních pocitů. Samozřejmě ale maluji i podle zadaného tématu. Ráda se setkávám s lidmi a pořádám live show v malování. Nabíjí mne to energií a je tam ihned zpětná vazba, což považuji za důležité. Ráda nad tématy debatuji a hledám nové pohledy. Jako příklad bych uvedla (což není žádné tajemství) projekční obrazy malované pro pana Michaela Jacksona, resp. pro jeho poslední koncert kariéry, a měly být i v plakátové podobě. Měly šokovat, být absolutně jiné. Říkala jsem si: to je nemožné vytvořit. Hodně času jsme s panem Michaelem Jacksonem strávili nad tímto tématem, pak mne něco napadlo - vytvořit projekční obrazy. Jejich projekci vzniká obraz Michaela. Smutným paradoxem je fakt, že jsme jim říkali "Ghost" a pan Michael Jackson na každý z těchto obrazů napsal svůj vlastnoruční signovaný přípis. A myslel úplně na všechno, zase smutný paradox. Vše je dokonale zdokumentováno a nezpochybnitelně prokazatelné. Bylo to přání pana Michaela Jacksona. Až z toho mrazí. K malířům, které bezmezně obdivuji patří (dle mého názoru) renesanční génius Leonardo da Vinci. Mimochodem, možná netušíte, že svět mohl o tohoto génia přijít. Jako mladý měl totiž být popraven. Pak Pablo Picasso, ale též George Braque, Josef Čapek, Emil Filla, Toyen - Marie Čermínová a celá řada dalších.

INFOSPONA: Kde všude jsou k vidění Vaše obrazy, resp. další umělecká díla, která jste vytvořila?

MARIE JAVORKOVÁ: Všude po světě, jak v galériích, tak v soukromých sbírkách. Připravuji teď otevření vlastní galerie - Gallery MJ. Možná taková perlička: nebývalý zájem budím v Číně.

INFOSPONA: Poněkud mě překvapila informace, že jste se před léty podílela na založení realitního časopisu Real Spektrum, resp. že jste byla jeho první šéfredaktorkou. Byl to jakýsi náhodný "výlet" do prostředí prodeje nemovitostí, nebo jde o další z Vašich životních zájmů?

MARIE JAVORKOVÁ: Ráda na to vzpomínám. Byla to výzva a já ji přijala. Následně jsem pak vydávala svůj časopis Renomé. Rozhodně to ale není těžiště mého zájmu.

INFOSPONA: U umělců mě vždy zajímá, jestli by dokázali žít životem takového státního úředníka či třeba účetního, tedy životem, který má jakési jasné mantinely, především když jde o pracovní dobu a pod. Zeptám se na toto i Vás...

MARIE JAVORKOVÁ: Ale ano, může se to zdát divné, ale skutečně ano. Tedy, jestli by mne vůbec chtěli... Vážím si každé práce, takže pokud se mě zeptáte, jestli bych mohla dělat uklízečku, řeknu Vám to stejné: ano. Jediný rozdíl by byl v tom, že bych po práci malovala. Mám obrovské štěstí, že mohu dělat, co mne baví, a velmi si toho vážím. Člověk by si měl považovat toho, že může pracovat. To zní pateticky, ale realita je jiná. Víte, kolik lidi si teď říká: dal/a bych za to nevím co, jen abych nemusel/a trčet doma, koukat do zdi a zažívat stres, že nebude na chleba? Víte, kolik nemocných by dalo nevím co, za to, aby se uzdravili a mohli zase normálně žít, a práce je přece součást života.

INFOSPONA: A naprostá perlička, bonbónek (nebo jak už to pojmenovat) na konec: jak už bylo řečeno, Vašim známým byl Michael Jackson... Ano, ten planetárně slavný, bohužel už zesnulý hudebník, král popu! Samozřejmě, že je velmi zajímavé se dozvědět, jak jste se s ním seznámila, a jak v celku vypadal Váš kontakt, takže - odhalíte nám to, alespoň částečně?

MARIE JAVORKOVÁ: S tímto mimořádným renesančním člověkem, panem Michaelem Jacksonem, jsem se seznámila v roce 1996. Bylo to dílem náhody, a vzniklo z toho velmi hluboké letité přátelství. Setkávali jsme se především v Německu. Namalovala jsem pro něj, na jeho přání, sérii projekčních obrazů, o nichž jsem se už zmínila. Po ukončeni své kariéry měl Michael Jackson plán vybudovat, po splácení dluhů, obrovskou nemocnici zde v České republice, v Praze. Jeho myšlenky tomuto projektu patřily i nedlouho před jeho smrtí. Nevím, z jakého důvodu, ale existuje nahrávka, která byla pouštěná při soudním jednání s dr. Conradem Murrayem a prezentována světovými médii ve stylu - Michael Jackson před smrtí blouznil o Praze. Je více, než pravděpodobné, že by zde v ČR byla nemocnice vybudována. Mohu vám poskytnout úplně jiný pohled na pana Jacksona – člověka, než jak ho znáte z pódií, klipů, médii.... Byl to člověk neobyčejně empatický, s obrovským altruismem, velmi citlivý, nesmělý, stydlivý, ale přitom místr rétoriky téměř beze slov, byla s ním zábava, ale opravdová a upřímná. Uměl se nádherně smát a nuda s ním rozhodně nebyla, pokud ovšem za zábavu považujete inteligentní a kultivovaný humor, návštěvu galérií, zábavních parků, zoo, procházky po krásných místech... Nikoliv noční kluby, bary,... Někdy mi připomínal Malou mořskou vílu Hanse Christiana Andersena: tančila, rozdávala radost, ale jak to s ní dopadlo... On vždy hájil a "bojoval" - jeho zbraní byla láska k lidem - za spravedlnost, svět bez násilí, bez válek, rasizmu, vražd, atentátů, terorizmu, bezpráví, za životní prostředí, za nemocné, za ty nejslabší a nejzranitelnější, neštítil se lidí nemocných třeba AIDS. Zkuste si položit otázku: kolik prostředků, času, energie, věnoval těm potřebným? Myslím, že toto nevíte, neboť nebylo publikováno, nebo pouze zcela okrajově. Zkuste se podívat na jeho klipy, třeba na Heal The World, Earth Song, Man In The Mirror... A zkuste zapřemýšlet, kolik prostoru tam věnuje své prezentaci, svému já, a kolik boji za lepší svět pro všechny? Odpovězte si na to sami, nikomu nic nechci podsouvat. Jistě uznáte, že letité přátelství s někým, tak ve všech směrech mimořádným, nelze popsat pár větami. Mohla bych vám tu popisovat konkrétní situace a zážitky, doplněné o společné privátní fotografie, ale já jsem chtěla tohoto člověka představit a dát Vám prostor se nad tím zamýšlet. Moje vyjádření je svědectví osoby, která měla tu možnost a čest pana Michaela Jacksona poznat osobně a strávit s ním hodně času.

Ptal se a zaznamenal: Zlatko Starčević